×

Potvrzení pro fyzickou osobu

×

Potvrzení pro právnickou osobu

Co se nám podařilo ….

Co se nám podařilo ….
2. 2. 2019 | Kategorie: Příběh Olivera

Listopad 2018

Po první návštěvě v Jánských lázních v květnu 2018 jsme zaznamenali u Oliho pokroky. Vyhovoval nám klasický styl lázní, a tedy různé druhy procedur v délce 30 min, několik různých za den. Oli stále potřebuje hodně podnětů, pomáhá mu to celkově se rozvíjet. K naší veliké radosti nám byly schváleny lázně i podruhé v roce 2018. Nastoupili jsme začátkem listopadu, ale bohužel přes opakující se teploty a prodělaný zápal plic jsme toho velmi mnoho  nenacvičili, a jeli domů po 3 týdnech.

 

Oliho se neustále snažíme vést k co největší samostatnosti. A to včetně jídla! Oli je veliký jedlík a gurmán, takže pokaždé, když zkoušíme něco nového, jde to přes jídlo. Taky už jsme zažili situaci, kdy si Oli sám vytáhl papriku přímo z nákupu a pustil se do ni ještě v autě při cestě domů.

 

 

Prosinec 2018

V polovině prosince jsme oslavili Oliverkovi 2. narozeniny.  Velmi nás těší, co už Oliverek za ty dva roky všechno zvládl a co všechno v tuto chvíli umí.

Během Vánoc měl Oliverek pauzu od všech cvičení a rehabilitací. A právě za tu dobu udělal obrovský posun. Celkově se mu zpevnil trup dokáže sám sedět a začal si hrát oběma rukama zároveň.

 

V prosinci jsme také začali s Oliverkem docházet pravidelně jednou týdně na komplexní reflexní masáže, které mu nejen pomáhají, ale hlavně si je  dost užívá.  Na nožičkách Olimu stále přetrvává reflex, který se projevuje často zaťatými prstíky. Kromě stimulace různými předměty, sundávání ponožek v průběhu dne, stavěním na plastické podložky, k tomu všemu pomáhá i celková masáž všech okolních svalů. 

 

 

Leden 2019
Od chvíle, co si Oliverek posílil trup, bez problémů sedí sám. Tím se nám rozvinulo veliké pole působnosti pro nové hry a nácvik dalších a dalších dovedností.

Mezi ně jako první přišlo samostatné jedení.  Začali jsme kousky do ruky, které i díky stále zlepšující se jemné motorice, začal zvládat velmi rychle.

Poté jsme zkusili napichovat jídlo na vidličku a k našemu obrovskému překvapení, Oli velmi rychle pochopil a zvládl jíst samostatně vidličkou. V současné době nacvičujeme lžičku a daří se stále lépe a lépe.

 

Hned na začátku roku jsme si dali zároveň jednu obrovskou výzvu. Odplenkování! Podle mé hrubé analýzy je to zjednodušeně: boj na dlouhou dobu s mizivou pravděpoboností na úspěch.  Hned na začátku jsem si řekla: “Ale už teď se nemůžu dočkat, jak neuvěřitelně moc pyšní budeme, až to Oli jednou zvládne úplně sám.”  Úplně ze začátku platilo pravidlo číslo jedna: Důležitá je správná výbava (dudlík a mobil nesmí chybět!)…
K našemu velkému údivu, po asi 1,5 měsíci jsme si uvědomili, že Oli pochopil, co po něm chceme. Pokaždé, když sedne na nočník nebo záchod, snaží se…

A tak nastala fáze druhá. Nočník jsme přesunuli do koupelny a začali jsem si lámat hlavu nad tím, jak Oliho nejlépe naučit “říkat si o to”… (o tom více v příspěvku Komunikace)

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *